Jak si nezničit zdraví lososem

Jsme sice obchod s kořením, ale zajímá nás kolem jídla vše, a zajímavosti s Vámi chceme sdílet.

Čerstvý, nemražený, v divočině chycený losos, a to především nejznámější z cca 6 člověkem konzumovaných druhů lososa, kterého dostanete v každém sushi - atlantický losos Salmo salar - je obrovský gastronomický zážitek. Na Vánoce jsme měli tu čest okusit opravdu kvalitního atlantického lososa, a bylo to dalece nesrovnatelné s běžným supermarketovým lososem (téhož živočišného druhu). Losos byl velice šťavnatý, chuťově extrémně bohatý, rozmanitý, opravdové pohlazení jazyka. Maso bylo bohaté na přirozený tuk, který je v této rybě, když je kvalitní, skutečně lahodný - a také zdravý.
TOTO je ten důvod, proč si kdysi někdo řekl "Sakra, tak tohle se bude fakt dobře prodávat". 

Jak už to dnes bývá, tak společnost vytvořila a do supermarketů umístila chuťově velmi fádního lososa, pocházejícího většinou z rybích farem. Nyní ponechme stranou fakt, že svůj život ochuzujeme o božské chutě, které nám příroda umí nabídnout (i proto nás baví hledat a vytvářet koření nejvyšší možné kvality), a zaměřme se na většinou ještě stále málo známou skutečnost - tyto ryby jsou často zdraví silně škodlivé.

I my jsme do nedávna měli představu, že losos například z norské farmy v obchodě je ryba, která s kamarády skotačila ve farmě v průzračných vodách malebných norských fjordů. Inu, ty fjordy tam jsou, ale průzračná voda už většinou ne. Proč? Je to hrozně jednoduché. Člověk prostě nemůže vytrhnout z přírody rybu, nacpat ji do oploceného sloupce vody, namnožit do obrovských množství, sypat krmení a všechno bude v pohodě. Ani zdaleka.


1) Mořská veš (například)

To takhle k farmě zabloudí malý tvoreček Lepeophtherius salmonis, zvaný mořská veš, a člověk má problém. Mořská veš má tuze ráda lososa a rybí farma je pro veš jako prostřený stůl prohýbající se pod váhou hostiny. Přisaje se na lososa a začne se živit jeho slizem, kůží, masem a krví. Lososovi způsobí krvavé rány a také přímo oslabuje jeho imunitní systém. Parazit se začne množit do obrovských počtů, šíří se v okolní vodě a decimuje i divoké ryby. Mimochodem, mořské vši nenapadají ani zdaleka pouze lososy. A ještě jedna drobnost - různé druhy mořské vši jsou prakticky všude v chovatelských oblastech.

2) Losos byl napaden parazitem - jedeme dál

Neporušené a neoslabené lososí tělo si s mnoha nemocemi samo poradí či je do sebe vůbec nepustí. Ne tak náš napadený losos. Ten má otevřené rány a oslabený imunitní systém. Ke slovu přichází nemoci - bakteriální a virové. To takhle k farmě zabloudí virus infekční lososí chudokrevnostivirus lososí pankreatitidy nebo třeba bakterie Yersinia ruckeri a zaplesá nad prostřeným stolem otevřených lososích ran. Ryby přestanou přibírat na váze, začnou hynout. 


3) Farmář má nemocné ryby / farmář nechce mít nemocné ryby

To takhle rybí farmář zkusmo odchytí jednoho svého lososa a zjistí, že má mořské vši. Chytí se za hlavu a půjde hledat lék, jak se mořské vši zbavit. Farmář odvedle je chytřejší a mořské vši preventuje. A dostáváme se v obou případech k chemii. Platí, že rybí léčiva a pesticidy, které nezůstávají v rybím mase či jen málo škodí životnímu prostředí, jsou pro farmáře obvykle dražší.

Má-li farmář nemocné ryby, musí jim podat léky, tedy chemii, případně je vybít a přijít o výdělek. Začněme od Adama (vlastně od vši): losos s mořskou vší se například může koupat v peroxidu vodíku nebo se do vody dá lít plejáda různých chemikálií, které vši zabijí. Jejich dopad na životní prostředí a ukládání v těle ryby jsou různé. 
V případě bakteriálních onemocnění se do vody s nemocnými rybami lijí antibiotika a v případě viru lososí chudokrevnosti může farmář zkusit leda tak chodit do kostela. 
Jak víme, biologie je velice složitá a komplexní. A bylo by opravdu naivní si myslet, že všechny používané prostředky na ošetření ryb při jejich chovu opouští rybí těla a nic v nich nezanechají. 

Každá látka používaná k ošetřování chovaných ryb se v rybím těle jinak metabolizuje. Avšak mnoho z těchto látek, pro člověka škodlivých, např. PCB (polychlorované bifenyly) se v rybím těle nakonec ukládá v tukové tkáni. To je důvod, proč farmovaní lososi mnohdy obsahují abnormálně vysoké množství tuku. Ten my pak zkonzumujeme, spolu s naakumulovanými chemikáliemi. Pozoruhodným fenoménem je, že jak si lososí tělo neumí poradit s např. PCB a musí je uložit "na skládce" ve své tukové tkáni, tak i lidské tělo má problém mnohé podobné látky metabolizovat, a vyřeší to stejně, jako losos - chemikálie uloží v tukové tkáni. Zde si můžeme položit otázku, zda tímto naše těla postupně budují další a další tukovou tkáň, a co se asi stane, když se snažíme hubnout, tedy rozkládat tento tuk s "odloženými" chemikáliemi. 


4) Krmivo

To se takhle dlouhá léta vyráběly a vyrábějí pelety krmiva pro ryby. Levné pelety, co lososům chutnají a rybí farmář s nimi nemá moc práce. Jsou to hlavně rozmixované kusy jiných olejnatých ryb. A protože oleje oxidují a krmivo pak degraduje, přidává se do pelet antioxidant. Například ethoxyquin. Výrobci pelet mnohdy netuší, co je to za látku, jen ví, že ho tam vlastně musí přidat. 

Losos peletu s ethoxyquinem spapá, lososí tělo si s ním neumí poradit, neumí ho vyloučit, a tak ho uloží v tukové tkáni. A potom si koupíme lososa v luxusním obalu, asi lahodné filátko, a spapáme ethoxyquin z lososovy tukové tkáně. Pár let zpátky bylo v evropských prodejnách lososí maso s 500-1000 mikrogramy ethoxyquinu v 1kg masa. Ethoxyquin je podezřelý např. ze schopnosti dostat se z krve do mozku a z karcinogenity (tyto účinky však nejsou potvrzeny). 

Nenechte se zmást - ethoxyquin a PCB samozřejmě nejsou jediné chemické problémy, je jich spousta. Mrkněte na dokument Farmed Norwegian Salmon World’s Most Toxic Food


5) Jak z toho ven?

My osobně už nekupujeme ryby z rybích farem. Také se automaticky vyhýbáme rybám z jisté, lososem nejprofláklejší severské země. Tuhle jsme koupili lososa z jiné, ostrovní země - ve své naivitě jsme zaplesali, že to třeba bude něco jiného. Pro jistotu jsme se podívali na Google a zjistili, že rybí farmy v dané zemi jsou obzvláště zamořené parazity. Asi stačí si umět sečíst 1+1, aby člověk pochopil, proč losos putoval do koše. Chudák.

Avšak neházejme všechny rybí farmy do jednoho koše - pokud je to bio farma (zejména evropská, protože evropské bio je silně kontrolované) rozhodně stojí za vyzkoušení. Pokud maso bude chuťově značně odlišné, máte vysokou šanci, že jíte zdravotně skutečně nezávadnou rybu. 

Druhou možností je divoká, odchycená ryba. Ale POZOR - nebrat ryby především z Baltského moře - Baltské moře je totiž tak trochu žumpa, do které všechny okolní státy vypouštějí chemické odpady, přičemž voda v Baltském moři se nevyměňuje, neprotéká. 

Jelikož jsme v EU, tak jsme, jako spotřebitelé, ohledně ryb chráněni tím, že u prodané ryby musí být uvedena rybářská oblast, kde byla chycena - tzv. FAO oblast. Baltské moře spadá do oblasti FAO 27, ale pozor - FAO 27 je obrovská oblast zasahující i velkou část Atlantického oceánu. FAO 27 se tudíž rozkládá na mnoho podoblastí, a Baltské moře je oblast FAO 27.3. Z této oblasti tedy ryby nekupujeme. Schválně se podívejte na jakoukoliv supermarketovou rybu - musí obsahovat údaj FAO. Nestudovali jsme, které další rybářské oblasti jsou špinavé, nicméně oceány asi budou obecně čistší, než moře. Hledat konkrétní FAO oblast můžete zde.


6) Není losos jako losos!

Salmo salar, inkriminovaný atlantický losos, má sice ze všech člověkem konzumovaných lososů (Salmo salar, Oncorhynchus tschawytscha, Oncorhynchus kisutch, Oncorhynchus nerka, Oncorhynchus gorbusha, Oncorhynchus keta) nejvyšší obsah tuku a bývá proto nejvíce vyhledávaný, ale dnes pochází již téměř výhradně jen z rybích farem, tudíž bývá problematický.

Naštěstí však jsou v přírodě k mání i jiné druhy lososa, například losos keta (Oncorhynchus keta), který se většinou naopak loví divoký, a to např. na Aljašce. Aljašský losos a treska mají ze světových ryb nejnižší obsah rtuti. Aljašské vody jistě nebudou křišťálově chemicky čisté, ale pravděpodobně jsou čistší, než mnohé jiné rybářské oblasti. O lososovi keta se mnohdy píše, že je nekvalitní a chuťově podřadný, avšak tomuto tvrzení zase spousta lidí žijících přímo v rybářských oblastech oponuje. Zdá se, že záleží například na tom, zda byl losos keta zmrazen přímo na lodi. Každopádně, lososa ketu od českých dodavatelů máme vyzkoušeného, a jsme s chutí spokojeni :) bio atlantický losos, kterého jsme měli na Vánoce, to sice není, ale je to rozhodně chuťově příjemná ryba, kterou jsme si oblíbili :) a mimochodem, losos keta je docela levný, běžně 200-250Kč/kg. Ostatní druhy lososa však rozhodně stojí za vyzkoušení, jsou obvykle chuťově lepší, než keta, jen bývají dražší.

 

Závěrem podotýkáme, že:

- je určitě mnoho jiných, někdy i přírodních způsobů, jak se zbavit např. rybích parazitů.
- ne všechny rybí farmy trpí nemocemi a chemií. Většina farmovaných ryb však buď nějakými nemocemi trpí, nebo aspoň obsahuje toxické látky, kterými se rybí farmáři brání rybím neduhům. Nemáme nic proti rybím farmám, naopak soucítíme s jejich majiteli a držíme palce, aby se jim dařilo produkovat lahodné ryby bez chemie. Plně podporujeme rybí farmy, kde není nutno používat velká množství chemie.
- určitě je možné, že mořská veš a zmíněné rybí nemoci třeba dnes už nejsou hlavní problém rybích farem. Ale je mnoho dalších rybích parazitů, neduhů a problémů spojených s rybími farmami, a je důležité, aby si konzument byl vědom toho, že farmované ryby mohou často být zdravotně problematické.

©2019 Pavel Bokvaj. Všechna práva vyhrazena. Šíření textu povoleno pouze vcelku, a to ve formě odkazu https://www.cejlonskekoreni.cz/prectete-si/jak-si-neznicit-zdravi-lososem/

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení